Příhoda s auty divize SS
Vojáci byli rádi, že opouští oblast smíšených pocitů mezi domovem a frontou. Pohyb vlakových kol k cíli byl vítaný, třebaže nevěděli, co je očekává na jižní frontě. Cestou spekulovali o tom, co asi je v zapečetěných autech. Patřila jednotce Waffen-SS Panzer-Grenadier Division Wiking, která také byla ve vlaku a také měla namířeno někam na jih. Jednou v noci vojáci diskutovali o tom, jak objasnit záhadu zapečetěných aut.
"Myslím, že Kurt by mohl otevřít zámky bez jejich poškození," navrhl člen Rubbelovi posádky.
"Dobá. Kurte, bylo by to možné?"
"Ano, je možné. Učil jsem se zámečníkem. Pokud chcete, mohu to zkusit."
Vybavený svazkem klíčů, ze kterých několik kousků upravil pilníkem, dal se Knispel do práce hodinu po půlnoci, kdy SS vojáci spali. Kamarádi mu pečlivě dělali zeď. Po několika pokusech otevřel těžký zámek. Pomalu otevíral dveře centimetr po centimetru. Když dva vojáci vstoupili do auta tak zjistili, že doslova zírají na poklady. Byly tam konzervy všeho druhu. Alkohol, koňak i likéry, káva, čokoláda, tabák a cigarety, množství čokoládových bonbonů a jiných sladkostí.
Dva pytle byly naplněné po okraj těmito drahocennými komoditami a ukryty pro pozdější využití. Dva pytle zrnkové kávy zmizelo do vzduchových filtrů tanků, zatímco láhve silného ginu, dobře zabalené v košilích a jiných látkách zmizely do mírně zvýšených hlavní děl. Ústí zbraní byla pak opatřena víky.
Nikdo nic nezpozoroval, a když jednotka Waffen - SS po čase v jednom místě opustila i s auty vlak, loučili se se vzájemným respektem. Vojáci pocítili hlubokou úlevu, když oddíl zmizel. Rota měla ráno i večer zrnkovou káva po několik měsíců.
#########################################################################################
SS-Panzer Division „Wiking“ byla divize složená z části ze zahraničních dobrovolníků. Na začátku druhé světové války byla zformována jako motorizovaná pěchota (1940), posléze jako divize pancéřových granátníků (1942) a nakonec se stala plnohodnotnou tankovou divizí (1943). Po celou dobu své existence působila výhradně na východní frontě.
Panzer III divize SS Wiking v létě 1942; znak divize viditelný na blatníku.
Vojáci SS Wiking v SSSR prohlíží frontu v roce 1941. Za nimi zaparkované průzkumné Sd.Kfz. 232
Členové Waffen-SS byli, jak už bylo zmíněno, převážně dobrovolníci, prošli dobrým tělesným tréninkem, vynikajícím vojenským výcvikem a důkladným ideologickým zpracováním, které mnohdy hraničilo s brainwashingem (vymývání mozků), byli zejména specialisty na boj s lehkými palnými zbraněmi. Po takovémto základním výcviku prošli případným speciálním výcvikem (například v ovládání tanku). Waffen-SS kromě daleko lepšího výcviku, než měla většina německé armády, přesto často dostávali horší výzbroj (převážně konfiskovanou československé a rakouské armádě). V jednotkách Waffen-SS panoval také mnohem lepší přístup k vojákům než ve většině německé armády, vojáci Waffen-SS byli velmi cenní a velení si jich velmi vážilo. Proto v jednotkách Waffen-SS panoval poněkud volnější režim, než bylo v německé armádě zvykem, Waffen-SS měly lepší příděly jídla a vůbec lepší podmínky. Mezi veliteli a vojáky panovala spíše kamarádská atmosféra, v jednotkách Waffen-SS například bylo zvykem nadřízenému tykat.
Velkou část z vojáků Waffen-SS tvořili kolaborující cizinci z podmaněných zemí, zejména Dánové, Francouzi, Ázerbajdžánci, Vlámové, Norové, Finové, Holanďané, Chorvati, Litevci, Estonci a Ukrajinci, dokonce Indové a Britové (resp. obyvatelé zemí Britského impéria). Tito vojáci byli nazýváni Freiwilligen (Dobrovolníci), a většina z národů, jejichž příslušníci takto sloužili, měla své vlastní jednotky (např. 28. SS-Freiwilligen Panzergrenadier Division „Wallonien“, či 5. SS-Panzer Division „Wiking“).