Se III. tankovým sborem na Kavkaz
3. rota ukončila cestu a připojila se k 4. tankovému regimentu, se kterým postupovala na jihovýchod do Rostova na Donu. První tanková armáda, které velel generálplukovník Ewald von Kleist, se tlačila na Kavkaz s III. tankovým sborem, kterému velel generál kavalerie von Mackensen. Bojová 13. tanková divize patřila pod velení generála von Mackensena. Odchodem z Rostova se připojila se k sborům v Salsku. S 13. tankovou divizí byl nyní 4. tankový pluk jehož III. prapor byl bývalý I. prapor. 29. tankovému pluku velel kapitán Schrock. Alfréd Rubbel vzpomíná: "Setkali jsme se s úplně něčím jiným, tropickou vegetací a potkali jsme se s prvními velbloudy. Když jsme dosáhli Stalinův kanál blízko Elisatu tak jsme uviděli vesnice s pěkně upravenými nízkými kamennými domy. Stejně pěkné byly zahrady před nimy, které byly zaplněny záhony. Když jsme se přiblížili k první vesnici s připravenými zbraněmi, byli jsme vítáni německy, švábským nářečím. Našli jsme zde našince, potomky těch, kteří sem byli pozváni carevnou Kateřinou proto, aby se zde osídlili doposud neobydlenou krajinu. Postupovali jsme skrze jednu takovou švábskou vesnici a dostalo se nám přátelského přivítání. Naše divize napadla Maykop se 166. střeleckým plukem. Směrem k Maykopu jsem viděl prapor z dopravního výsadkového letounu postupující vpřed. Velel mu major Albert Brux. Prapor rychle zlikvidoval ruské jednotky a jen kousek od Maykopu byl rozpoznaný jako německá jednotka. Krytý palbou z jejich dopravních výsadkových letounů prapor běžel po mostu přes řeku Bělaja a zřídil pevné předmostí." Generál von Mackensen tehdy prohlásil: "Zvláště odvážná operace zabránila tomu, aby železný silniční most byl zničem nepřítelem."
Další den Brux postoupil do města. Tam byly těžké boje. Silné nepřátelské oddíly byly přesunuty do města k tomu, aby zabránily 13. tankové divizi v cestě k ropovodům z Černého moře do Kaspického moře. III. prapor 4. tankového pluku, byl rozmístěný u mostu přes řeku Bělaja k tomu, aby zabránil Rusům v protiútoku směrem na Maykop. Tam došlo k několika potyčkám vyprovokovaných odvážnou posádkou tanku. Alfréd Rubbel vzpomíná: "V Maykopu jsme našli rajčata, šampaňské a melouny; ve sklepech jsme našli několik sudů pálenky z mirabelek v době, kdy jsme měli občas málo co na pití. Vlna naší drzostii stoupla natolik, že jsme provokovali Rusy jízdou motocyklem přímo směrem k jejich pozicím a okamžitě zpátky. To podněcovalo Rusy k zuřivosti a střelbě, která obvykle začala příliš pozdě, když už řidič motocyklu dosáhl bezpečí. Ale dvě utržená zranění ukázala, že to může mít špatný výsledek a kapitán Schrock brzo učinil konec tomuto nesmyslnému počínání."
Schrockova rota dokončila obranný úkol bez nějaké akce proti nepřátelským tankům. A o několik dní později, 13. srpna, III. tankový sbor byl stažen z předních pozic a přesunul se do oblasti k řece Terek. 9. rota 4.tankového pluku byl zapojena do útoků ve dne i v noci. Rubbel opakovaně popojížděl dopředu v ústrety silám útočící Rudé armáde. Střelec Knispel zvedl skóre svých vítězství a zničil dohromady 12 nepřátelských tanků.
Ztráty byly těžké během bitvy o letiště v Giselu a následujícího obchvatu části divize. III. prapor 4. tankového pluku utrpěl zvláště těžké ztráty a 9. rota kapitána Schrocka byla zdecimovaná. Nakonec krize vyústila v okamžik, kdy rumunské vojenské jednotky opustily svoje pozice během těžkého sovětského útoku a uprchly.
Kurt Knispel reagoval na tuto situaci s ohromnou statečností. Nejenže opětovně zasahovat v poslední sekundě jako střelec, ale také zachránil několik posádek tanků, které byly neschopné pohybu. Zdálo se, jako kdyby byl nezranitelný. On nikdy neutrpěl ani škrábnutí, třebaže provedl mnoho riskantních akcí pro záchranu uvázlých kamarádů.
Kavkazské tažení
12. listopadu obklíčené části 13. tankové divize obnovily kontakt s ostatními sbory. Bok po boku s divizí Wiking odrazili sovětské útoky. Znovu bylo dělo Knispelova tanku zaměstnané v boji proti opakovaným ruským útokům.
Uprostřed listopadu 1942 došlo k náhlé změně počasí která způsobila, že rtuť teploměru klesala na mínus 20 stupňů. Veškeré úsilí dovést operaci k úspěšnému závěru bylo zmařeno. Do půlky prosince došlo jen k místním akcím, protože na hlubokém sněhu udělat nějaký ambiciózní útok bylo nemožné. Ale každý člověk cítil, že válečné štěstí udělalo obrat. Byl to Kurt Knispel, kdo řekl svému příteli Alfrédovi Rubbelovi: "My jedinci můžeme ještě něco vykonat, ale celkově to bude k ničemu. Pochybuji o tom, zda se úspěchy podaří vůbec kdy obnovit."