Německý kříž ve zlatě pro Kurta Knispela
Po závěru těchto operací 503. těžký tankový prapor byl stažen z Čerkasy přes Vinici do Jampolu a tam odtud do Kamenec-Podolska. Během těchto bitev Fendesackova posádka, zvláště jeho střelec Kurt Knispel, se významně podíleli na odrážení ruských útoků. 23. února 1944 nadporučík Walter Scherf, který velel 503. byl vyznamenán Rytířským křížem za tyto akce.
Scherf doporučil Kurta Knispela pro Rytířský kříž, protože měl zhruba dvakrát tak mnoho vítězství jak je požadováno pro střelce tanku k tomu, aby obdržel vyznamenání. Doporučení však nebylo schváleno. Nebyl to však případ s Německým křížem ve zlatě, pro který byl Knispel doporučený společně s poručíkem Rondorfem. Vyznamenání však přichází velice pozdě, protože za vítězné Knispelovi akce by mu náležel Německý kříž ve zlatě třikrát. Daleko překonal úspěchy všech tankových střelců, kteří už dostali Rytířský kříž.
Knispel dostal Německý kříž ve zlatě 20. 5. 1944. Brzy poté byl povýšený na Feldwebela za statečnost tváří v tvář nepříteli. Jako třetí příslušník 503. těžkého tankového praporu obdržel Německý kříž v zlatě a byl jedním z výjimečných vojáků nejen praporu, ale celé tankové armády.
Knispel byl několikrá navržen na Rytířský kříž, ale vždy nějaké překážky stály v cestě. Je známo, že podplukovník Dr. Franz Bäke také předložil návrh na udělení vyznamenání Rytířský kříž Knispelovi. Prohlásil: "Jestli kdokoliv v mé jednotce si zaslouží Rytířský kříž na sto procent, pak je to Knispel."
Podle informací od Dr. Bäkeho, 25. dubna 1944 kumuniké Wehrmacht oznámilo: "Četař Knispel, člen těžkého tankového praporu na východě zničil 101 nepřátelských tanků během doby červenec 1942 až březen 1943." Toto množství však nezahrnuje dvanáct zničených tanků z období, když byl nabíječem a střelcem.
4. 5. 1944 poslední člen 503. těžkého tankového praporu opustil východní frontu a vrátil se do Německa. Jednotka přijela do Paderbornu ráno 9. 5. Tam odtud byla převelena do Ohrdrufu (v Durynsku) na cvičiště, kde prapor měl odpočívat a zotavit se. Konečným cílem bylo dokončit doplnění personálu a vybavení tak rychle, jak to bude možné. Příjezd tanků byl očekáván nejdříve do 14. července 1944. Velitelská skupina osazenstva praporu stejně jako 1. rota měli dostal nový Tiger II. 2. a 3. rota měli prozatím dostal Tiger I. Jejich znovu vybavení tanky Tiger II bylo plánované na pozdější dobu, kdy výroba tanků Tiger II dosáhne plné produkce. První tanky měly "Porsche" věže. Organizace praporu měla složení: hlavním štáb, velitelská rota, tři roty tanků a rotu údržby. Zásobovací rota dosud nebyla organizovaná, od té doby, co tankové roty měly své vlastní zásobovací elementy. Zásobovací rota by byla přidaná později. Bylo plánované že prapor bude nasazen v západní Evropě, kde OKW (hlavní velitelství armády) očekávalo invazi. Velitelem praporu byl Hauptmann Fromme. Hauptmann Wiegand velel velitelské rotě. Oberleutnant Oemler vedl 1. rotu, Hauptmann von Eichel - Streiber 2. rotu a Hauptmann Scherf 3. rotu. Oberleutnant Gross měl na starosti rotu údržby. Prapor byl silnou formací tanků a byla povolená doba jen nedlouhého odpočinku. V roce 1944, v pátém roce války, trvání odpočinku záviselo na vývoji války na západě. Začátek léta v Durynsku, zeleném srdci Německa! Ohrdruf byl příhodně vedle Durynského lesa, zalesněná řada nízkých hor s malebnými malými městy a letovisky - Eisenach, Erfurt a Weimar byly poblíž.
Velitelé roty byli schopni garantovat skromnou míru dovolené ruským veteránům a ještě přijmout a integrovat nový personál do posádek, přinejmenším pro 1.rotu, cvičit ho pro nový Tiger II.
Vojenský výcvikový prostor Ohrdruf: Velitelství, kasino důstojníků, myslivecký spolek, Adolf Hitler-ulice, včetně vstupu