U Leningradu
Transfer 12. obrněné tankové divize do severního sektoru Východní fronty začal 20. srpna 1941. O týden dříve,13. srpna, Generalmajor Harpe dostal Rytířský kříž pro úspěchy jeho divize..
Kurt Knispel tehdy prohlásil: "Rád bych se vsadil, že stařík skončí s ještě více vyznamenáními."
"Ale je to starý dědek, který bojoval v první světové", řekl někdo.
"To se nedá vztahovat na dnešek. Je to starý kavalerista a velel 12. jezdeckému pluku v Reichswehru. Je to vojenský veterán, který teď velí tankům. Dejte na mé tušení. V každém případě je to zatraceně dobrý velitel divize." odpověděl Knispel.
800 kilometrový pozemní pochod do Leningradu započal. Vrchní velitelství nasadilo VI. tankový sbor generála Ericha von Mansteina do severního sektoru s cílem Leningrad. První bitva 12. tankové divize v novém sektoru začal 25. srpna. 3. rota byla zařazena jako součást I. praporu 29. tankového pluku.
Knispel byl přidělen do posádky Feldwebela Hanse Fendesacka a na hlavní silnici jižně od Leningradu zničil svůj první nepřátelský tank jako střelec. Tam se posádka setkala poprvé s ruským tankem T-34. V roce 1941 tank T-34 měl převahu nad každým německým tankem. Tank Pzkpfw IV, který chtěl zničit tyto tanky se musel přiblížit na 800 metrů a mířit na některý z jeho zranitelných bodů.
Tank Pzkpfw IV s krátkou hlavní
Fendesackův tank byl zasažen, zůstal stát na místě. Uvnitř zůstal jen řidič a střelec Knispel. Během opravy se objevil další T-34 byl, který pomalu vyjížděl z nějakých křovisek. Knispel ihned zareagoval a dobře mířeným rychlým výstřelem sovětský tank znehybnil. Bylo to pokládané za "šťastný výstřel", protože nikdo nemůže střílet tak rychle a přesně. Toto by ukázalo v případě střelce Kurta Knispela jako chybný úsudek.
Tanky se probojovaly do okrajových částí Leningradu, ale tam jim bylo nařízeno zastavit. Následovalo stažení na patnáct kilometrům od města. Tam odtud vojáci 12. tankové divize vyrazili směrem k východu. Postupovali úzkými lesními cestami vystaveni nečekaným léčkám nepřítele. Útok na Schlisselburg se stal krvavou záležitostí. Skupina německých sil, včetně 12. tankové divize, byla obklíčena blízko Mga. Kronikář 29. tankového pluku, pozdější kapitán Thaysen, poznamenal: "Jiné jednotky bojem vytvořily průchod a dostaly nás odtud."
Postup tanků směrem k Schlisselburgu pokračoval podél úzkorozchodné železniční tratě ze severovýchodu. Cestou narážely na ruské bunkry a opevněné pozice. Kurt Knispel postupoval třetí či čtvrtý v prvním sledu. Po tancích vyrazil pěší pluk. Nazítří brzo ráno major Heinz Hogrebe a jeho lidé z 5. divize, 422. pěšího pluku vstoupili do Mga a zmocnili se města.
Další den i Kurt Knispel vstoupil do Mga, které žilo jako v dobách míru. Obyvatelé si byli jisti, že Němci nikdy nevstoupí do města. Všechny obchody byly otevřené a továrna na čokoládu pracoval na plný výkon. Němečtí vojáci měli možnost zásobit se sladkostmi.
Následovalo rozpuštění III. praporu a 9. rota 29. obrněného pluku byla začleněna do 3. roty a Kurt Knispel přišel do kontaktu s vojákem, který ho udělá prvotřídním vojákem více než kdo jiný.
Unteroffizier (četař) Rubbel se stal velitelem druhého tanku čety, zatímco Feldwebel Fendesack a střelec Knispel byli v osazenstvu třetího. Poručík Thiele, který jako velitel čety velel prvnímu tanku, mohl být šťastný, že velí takovýmto vojákům. Divize se následovně účastnila velkého útoku přes Volkov směrem k Tichvinu.