Přezbrojení novými zbraněmi a reorganizace
Šeptanda kolující 12. obrněnou divizí od 3. května 1942, dávala naději, že se mohou chystat na návrat domů. Rozkaz přišel 16. května 1942, kdy byly jednotky uvolněny. Pak I. prapor 29. tankového pluku dostal instrukce předat tanky a jiné zbraně II. praporu. Jel domů na přezbrojení novými zbraněmi a reorganizaci. Za tažení do května bojové seskupení Kaufmann zničilo 21 tanků a 24 jiných zbraní a va svém novém obranném úseku zajal několik set vojáků. Seskupení však utrpělo ztráty: 17 vojáků zabitých, 12 zraněných a šest tanků zničených.
Hlavní transfer zpět do Německa začal 17. května 1942. Prapor jel domů bez zbraní či vybavení. Knispel a Rubbel a lidé z jejich vlastního a dalšího tanku zpočátku jeli k řece Tigodě na samohybném protitankovém děle. Tam překonali vodní tok v útočném člunu, který patřil ženistům a pak postupovali podél hatě, užívané jako zásobovací cesta pěší divizí. Později někteří vojáci jeli na koních, jiní na vozech tažených koňmi a do Krasnogvardějska dorazili večer 18. května. Tam odtud vojáci pochovali do Narvy do následujícího rána. Na nádraží v Narvě byl jednohodinový ceremoniál s plukovní hudbou před odjezdem vlaku do Německa. Cesta vedla přes Reval a Dvinsk do Elbingu.Tam odtud cesta praporu pokračovala přes Frankfurt nad Odrou na cvičiště do Neuhammeru (dnes Nowa Kuźnia v Polsku) ve Slezku, nedaleko od známého starého posádkového města Sagan.
Neuhammer
Tam odtud lidé šli na dovolenou. Kurt Knispel se těšil na strávení začátku léta doma a výlet na Altvater (Praděd) s několika přáteli. Jestli tam byl, nevíme. Byla to báječná dovolená. Bohužel příliš krátkádobá. Po jednom týdnu byl čas rozloučit se příbuzným a známými. Když se Knispel a jiní vrátili do Neuhammeru tak zjistili, že jejich tanky ještě nedorazily a tak si vojáci naplánovali výlety. V jednom případě autem 120 km do pohoří Bober (Kačavské hory - polsky Góry Kaczawskie, německy Bober-Katzbach-Gebirge - horské pásmo v Dolním Slezsku severně od Krkonoš, od kterých je odděluje kotlina Jelení Hory) do Oberschreiberhau (dnes Szklarska Poreba Gorna největší a nejstarší rekreační klimatické středisko v Dolním Slezsku) v Krkonoších. Projížďka venkovem, který připomínal Knispelovi velmi hodně z jeho domova, byla pro něho výletem do oblasti, která byla částí Německa znovu od roku 1938.
"To je prostě fantastický," řekl, vzrušený mnoha pozoruhodnostmi. "Všechno toto je Německo! Má cenu za to bojovat, abychom to udrželi!" Vojáci našli německy mluvící vesnice a Knispel se dozvěděl, že právě tak jako v Jeseníkách i zde obyvatelstvo na obou stranách hor mluví německy. Během několika zastavení zjistil, že to byli osadníci ze Zillertal (Rakousko), kteří sem přesídlili v 16. a 17. století. Místní obyvatelé pracovali v dolech, v lesnictví, zemědělství a sklářství. V prodejně místní sklárny Knispel koupil pěknou mísu na ovoce, kterou pečlivě zabalil a poslal domů. V místním kostele se modlil se za bezpečný návrat domů z války.
Vnitřek kostela v Oberschreiberhau, kde se Kurt Knispel pomodlil
Jindy vyrazili do blízkých hor, aby podnikli náročný výstup na zasněžený vrchol. Hora byla nejvyšší v Krkonoších s 1.603 metry. Téměř vertikální srázy odolaly jejich maximálnímu úsilí a nedosáhli vrcholu.