Překvapivá zpráva z Brna
30.12.2015 12:29
Od pana Vlastimila Schildgergera, pracovníka Moravského zemského muzea v Brně jsme dostali několik fotografií a informací. Jde o nalezení dosud v Německu žijícího člena posádky Knispelova tanku a také přímého svědka Kurtova smrtelného zranění. Informací není mnoho, ale o to jsou vzácnější.
Rudolf Barth, který v srpnu roku 2015 oslavil 90. let a je již jediným žijícím členem osádky tanku Kurta Knispela.
Byl v osádce jeho tanku od 18. října 1944 do 30. dubna 1945, kdy Knispel byl smrtelně zraněn. Byl prvně nabíječem a později střelcem.
Podobenka je z roku 1943, kdy nastoupil k výcviku na tancích Tiger I.
Na dalším snímku je pan Barth na druhém tanku Tiger II vedle velitelského poklopu. Tento snímek je ze známého německého týdeníku, kde je také zachycen Kurt Knispel Tehdy Rudolf Barth ještě v osádce Kurta Knispela nebyl, až od bojů v Budapešti, kde vystřídal onemocnělého nabíječe.
Podle svědectví pana Bartha byl Kurt Knispel 30. dubna 1945 zasažen střepinou do hlavy, když řídil palbu z otevřeného poklopu, což bylo nepředpisové.
Umístění prozatímního dřevěného kříže v německé části brněnského Ústředního hřbitova. Na přání spolubojovníka Kurta Knispela, pana Rudolfa Bartha z Německa, zájemci o vojenskou historii zde položili vánoční svíčku a stuhu s věnováním od jmenovaného pána.
Účastníci pietního aktu ze dne 25.12.2015
Na závěr několik vzpomínek Rudolfa Bartha, které jsou připravovány ve větším rozsahu pro otištění.
Pan Dr. Rudolf Barth pochází z lékařské rodiny a jeho otec sloužil již za první světové války jako záložní lékař. Syn jej následoval a po zapsání na lékařskou fakultu se dobrovolně přihlásil k tankistům, výcvik prodělal v roce 1943 v Senne a později byl přeložen do Paderbornu. Předtím sloužil v záložní a strážní jednotce.
S Kurtem Knispelem se setkal prvně 16. října 1944, kdy onemocněl jeho nabíječ a strážili v Budapešti řetězový most přes Dunaj.
17.10. byly přeloženi do Abonya, 19.10. následoval útok na Mezotürk, který obsadila Rudá armáda.
Zde 21. 10. prodělal první bojový křest, kdy byl zasažen jejich tank sovětským protitankovým kanonem ZiS 2 - ráže 57 mm., bylo zasaženo pravé hnací kolo a věž tanku.
Další tank sovětské protitankové dělo zničil, R. Barth za palby sovětů musel uvolnit pás tanku aby ten mohl být odtažen.
Následně prodělal všechny boje jednotky v Maďarsku, Slovensku a Rakousku.
Poslední boj byl sveden 7. května u Miroslavi a pak následovalo soustředění v Ctidružicích. Zde by vydán rozkaz k ústupu na Šumavu do Volar, kterých dosáhli v nočních hodinách 8. května 1945. Zde se dozvěděli, že od 0.1 hodiny bude platit příměří a přijde Rudá armáda. Proto zničili všechny doklady, vyznamenání a beze zbraní vybaveni pouze mapou a kompasem se vydali přes Šumavu do Německa. Byli zajati americkou armádou až za 10 dní ve vnitrozemí a proto nebyli vydáni sovětům.Celá osádka tanku ve zdraví se dostala do Německa. Koncem června byli propuštěni a mohli domů. Pan Barth dostudoval na lékaře a celý život provozoval lékařskou praxi. Bohužel velitel 503. oddílu těžkých tanků takové štěstí neměl.
Během války byl vyznamenám pouze tankovým odznakem a Železným křížem II., i když měl nárok na vyšší vyznamenání stejně jako jeho kamarádský velitel Kurt Knispel se kterým jej pojilo přátelství. Z vojenské služby se zachovalo pouze pár fotografií a jeho deník, který mapuje právě poslední boje na našem území i smrt jejich legendárního velitele, který zahynul během řízení palby, při výbuchu dělostřeleckého granátu 30. dubna 1945. Tato informace je zásadní a potvrzuje tak i vzpomínky velitele 503. oddílu těžkých tanků Hauptmanna E. N. von Diest Körbera.
S Kurtem Knispelem se setkal prvně 16. října 1944, kdy onemocněl jeho nabíječ a strážili v Budapešti řetězový most přes Dunaj.
17.10. byly přeloženi do Abonya, 19.10. následoval útok na Mezotürk, který obsadila Rudá armáda.
Zde 21. 10. prodělal první bojový křest, kdy byl zasažen jejich tank sovětským protitankovým kanonem ZiS 2 - ráže 57 mm., bylo zasaženo pravé hnací kolo a věž tanku.
Další tank sovětské protitankové dělo zničil, R. Barth za palby sovětů musel uvolnit pás tanku aby ten mohl být odtažen.
Následně prodělal všechny boje jednotky v Maďarsku, Slovensku a Rakousku.
Poslední boj byl sveden 7. května u Miroslavi a pak následovalo soustředění v Ctidružicích. Zde by vydán rozkaz k ústupu na Šumavu do Volar, kterých dosáhli v nočních hodinách 8. května 1945. Zde se dozvěděli, že od 0.1 hodiny bude platit příměří a přijde Rudá armáda. Proto zničili všechny doklady, vyznamenání a beze zbraní vybaveni pouze mapou a kompasem se vydali přes Šumavu do Německa. Byli zajati americkou armádou až za 10 dní ve vnitrozemí a proto nebyli vydáni sovětům.Celá osádka tanku ve zdraví se dostala do Německa. Koncem června byli propuštěni a mohli domů. Pan Barth dostudoval na lékaře a celý život provozoval lékařskou praxi. Bohužel velitel 503. oddílu těžkých tanků takové štěstí neměl.
Během války byl vyznamenám pouze tankovým odznakem a Železným křížem II., i když měl nárok na vyšší vyznamenání stejně jako jeho kamarádský velitel Kurt Knispel se kterým jej pojilo přátelství. Z vojenské služby se zachovalo pouze pár fotografií a jeho deník, který mapuje právě poslední boje na našem území i smrt jejich legendárního velitele, který zahynul během řízení palby, při výbuchu dělostřeleckého granátu 30. dubna 1945. Tato informace je zásadní a potvrzuje tak i vzpomínky velitele 503. oddílu těžkých tanků Hauptmanna E. N. von Diest Körbera.