Cesta do zajetí
Všechna snaha se ubírala jediným směrem. Ustupovat na západ, naproti Američanům, vyhnout se ruskému zajetí.
Velitel praporu, Dr. von Diest-Koerber, to popsal ve svém osobním deníku:
9.-10. květen 1945: Ustupovali jsme bez přestávky směrem k Budweis (České Budějovice). Personál praporu a jedna z našich bojových skupin se přesouvali blízko konce obrovské kolony vozidel trmácející se směrem na západ. Často docházelo k dopravním zácpám. Byl to zázrak, že Rusové za námi nebyli vidět. Zmatené skupiny německých vozidel se tlačily z bočních silnic na ústupovou cestu. Rádiové spojení se s naším bojovým skupinami operujícími jižněji neexistovalo. Během pochodu přibývaly další ustupující skupiny. Jeden Tygr, který měl hrozné mechanické problémy, odbočil do pole a byl vyhozený do vzduchu, aby neohrozil postup kolony. Pokračovali jsme v jednom z našich těžkých vozidel s naší skupinou pro naléhavé případy. Skupiny prchajících civilistů, někdy se zavazadlem a ručními vozíky, se mísily mezi dopravní prostředky. Mezi nimi bylo několik zhruba čtrnáctiletých mladíků, kteří byli "posláni domů" z nacistické politické školy s těžkými zavazadly a v uniformě. Procházeli jsme malým městem se stanicí železnice. Vlak plný lidí vracejících se na frontu z dovolené (!) přijel z Německa. Lidé vystoupili z vlaku ve stanici vedle naší cesty, právě tak jako v době míru. Ti, kdo měli štěstí tak naskočili na jedno z našich pohybujícího se vozidel.
Jak se přibližoval večer, blížili jsme se k Budweis (České Budějovice). Několik kilometrů od východních okrajových částí města se všechno zastavilo. Dověděl jsem se od motocyklových spojek, že Češi v Budweis ukořistili několik 88 mm protitankových děl německým vojenským jednotkám ve městě a blokují jimi naši cestu s úmyslem nenechat nás projít. Přivolal jsem dva naše Tygry, které byly poslány na průzkum. Dosáhly okrajových částí města, obcházejíc kolonu. Provedly několik manévrů a přímo zamířili k Čechům s protitankovými děly. Češi zbraně ihned opustili. Průchod městem byl pak otevřený pro zbytek kolony.
Postupovali jsme dále na západ rychlostí chůze - s poslední dvěma Tygry mezi námi - když dvě vozidla z Panzer Corps "Feldherrnhalle" se k nám přidala. Jeli velkou rychlostí, většinou bokem po polích. Já jsem rozpoznal známého důstojníka - pobočníka, který na mne volal, že on a generál Kleeman jsou na cestě do sídla velitele americké armády, s tím aby projednali kapitulaci celých sborů.
Pomalu jsme šli cestu vpřed se smíšenými pocity. Zároveň se k nám přiblížila americká obrněná vozidla (s prvními černými vojáky). Asi v 11:00 hodin v německém motocyklu s přívěsným vozíkem uháněl zpět směrem k nám stejný důstojník-pobočník. Zastavil jsem ho. Generál Kleeman byl ihned zatčený Američany. Všechna vyjednávání byla odepřená. Žádné zajetí Američany, pokud jsme byli v ruské sféře.
Všechny vojenské jednotky měli zůstat kde jsou. Zbraně mají být sesbírány a odevzdány. Čekejte na zajetí Rusy. Pokusy vynutit si průlom skrze tři americká blokující postavení, která byla mezitím zřízená nebylo myslitelné. Kdokoli by padl do amerických rukou, mohl skončit předáním Rusům. Náš osud byl jasný. Byl jsem schopný dosáhnout většinu jednotek praporu, které byly v pochodující koloně s pomocí rotních motocyklových spojek, které byly se mnou. Vydal jsem rozkazy, aby všechny roty ihned odbočili doprava; dostat se tajně z nepřátelského území ve vozidlech, jestli je to možné; shromáždit se v lese mimo ustupující vojska. Asi za hodinu podstatnější část praporu se shromáždila - pravděpodobně asi 400 lidí ze třech rot, zásobovací roty, sekce údržby a personálu praporu. Bylo tam také asi deset - dvanáct důstojníků.
Řekl jsem krátce několik slov rozloučení, vyznamenal Železnými kříži, ty kteří na ně byli navrženi (důstojníci a šikovatelé). Krátký nástin mého záměru: Rozdělit prapor na malé skupiny po dvanácti lidech. Po vyřazení všech vozidel (oba z poslední dvou Tygrů byly vyhozené do vzduchu již dříve) snažit se najít způsob, jak nejlépe projít skrz Český les v jihozápadním směru do Bavorska. Nezdržovat se v obydlených oblastech! Také se vyhnout zajetí Američany kvůli nebezpečí být předáni Rusům! V Bavorsku tvrdit, že jste byli v této oblasti již 8. května!
To byly poslední moje rozkazy praporu. Končili poděkováním za roky neoblomného kamarádství.
Každý muž pak dostal batoh. Několik dnů dříve, lidé v náklaďácích zásobovací roty je nalezli v opuštěných kasárnách Luftwaffe. Navíc každý muž dostal čerstvý bochník armádního chleba a velkou plechovku másla jako nouzové zásoby. Byly rozdány Wehrpasse [vojenská identifikační legitimace] s daty propuštění 9. května 1945 a poučení jak dále postupovat. Potom jsem propustil všechny důstojníky, a oni, postupně podávali ruce všem členů jejich rot. Vozidla byla zničená v okolním lese, s výjimkou několika, které se pohybovaly několik kilometrů lesem cestou k jihozápadu a potom byly opuštěny. Místo bylo opuštěno asi v 17:00 hodin.
Já jsem ve skupině s deseti muži (pobočník, nadporučík Heerlein, osádka mého tanku, několik motocyklových spojek a poddůstojnický personál praporu) byl na pochodu, který vedl skrz ohromný les. Naše vybavení: Mapa Českého lesa (bohužel velké měřítko!), batohy, jedna pistole, a kompas - nejdůležitější pomoc pro tu dobu, co jsme nechtěli použít cesty. Pochodovali jsme celou chladnou, ale jasnou noc.