Zpátky v Paderbornu pro nové tanky a cesta na východ do Maďarska
Prapor byl shromážděný v oblasti Paderbornu na začátku září. 1. rota byla přesunuta do Bentfeldu, 2. rota do Eilsenuz a 3. rota do Hoevelhofu. Odtud Kurt Knispel, teď s vysokým vyznamenáním, šel v tomto čase domů na poslední dovolenou.
Roty byly doplněny do plných stavů. Náhrada přišla z 500. náhradního výcvikového tankového praporu v Paderbornu. Z 19. na 22. září prapor dostal 45 nových Tygrů II. Seznamování s nováčky, zajíždění nových tanků a jiné nezbytné přípravy trvaly až do 8. října. Toho dne prapor naložil tanky do vlaku v silném dešti. Vlak směřoval na východ do Maďarska a Budapešti bylo dosaženo 14. října. 1. rota se přesunula do oblasti Szonemédy. Rázná německá intervence dočasně odvrátila úmysly Maďarska opustit spojenectví s Německem. Knispel uskutečnil mnoho dalších bojových úkolů s kamarádem a bojovým druhem poručíkem Rubbelem. Dosáhli série úspěchů, ale pak Rubbel byl zraněn. Zůstal však s jednotkou a byl pojmenován operačním důstojníkem.
Rubbel vzpomíná:
Byl jsem u toho a viděl kapitána von Dienst-Koerbera objímat našeho Knispela, který právě zničil svůj 126 nepřátelský tank, a s emocemi v hlase prohlásil: "Knisple, kdybych měl u sebe Rytířský kříž, dám Vám ho teď hned na tomto místě"
"Děkuji vám, pane," odpověděl Knispel a dala se vytušit radost z tohoto uznání respektovaného velitele. "Ale není to Rytířský kříž, který dělá vojáka, ale jeho činy."
"To je pravda, Knispele, ale nicméně: Čest pro ty, kdo si ho zasloužili! Vy máte zásluhy na tři Rytířské kříže a já dohlédnu na to, aby jste ho dostal!"
Návrh byl ihned vyplněný ihned a poslaný Feldherrnhalle tankové skupině, ke které 503. těžký tankový pluk byl podřízen a tam zmizel kdesi v bludišti papírování.
Několik dnů po to této předložené žádosti se dostavil k praporu důstojník generálního štábu. Šikovatel Kurt Knispel byl k němu zavolán a při příchodu předpisově pozdravil.
"Šikovateli Knispele. Blahopřeji Vám k tomuto úspěchu, který je jedinečný v tankové armádě a přeji Vám hodně zdaru. Můžete být ujištěn, že udělám všechno, abyste přijal vyznamenání, které si v nejvyšší míře zasloužíte."
"Děkuji vám, pane. Beru Vaše sdělení jako skutečnost."
Nejdříve byl podplukovník zaražený. Když tázavě podíval na velitele praporu, ten mu vysvětlil: "Knispelovi již byl slíbený Rytířský kříž několikrát, ale ještě nikdy ho nedostal."
A kdo jiný by byl hoden přijmout takové vyznamenání; jako velitel tanku zničil čtyřicetdva nepřátelských tanků a velké množství protitankových děl. Kurt Knispel byl vzorem houževnatého, úspěšného vojáka. Měl jisté problémy s disciplínou a to mohlo zmařit mnoho jeho plánů. Musí však být řečeno, že osobní averze by neměly být důvodem pro neudělení Rytířského kříže.
Jestliže se tomuto vojákovi dostává zvláštního místa v mnoha článcích a knihách, je to proto, že není mnoho takových německých vojáků jako Knispel, muž z Jeseníků. Každý národ na zemi by se měl počítal mezi šťastné, kdyby měl takového vojáka ve svých ozbrojených silách.
Ale zpět do událostí v Maďarsku.
Knispels měl hodně štěstí, které nikdy neselhalo, drželo se ho v bojích mezi řekami Dunaj a Dyje. Vždy v plném nasazení a zdá se zázrakem, že z celého praporu nebyl nikdy zraněn. Pod velením kapitána Frommeho se 21. října se 1. rota 503. těžkého tankového praporu valila se skrz Mezőtúr v těžkém pouličním boji. Knispel zničil tři protitanková děla a jeden T-34. Pak byl útok odražen. 22. října byl prapor napaden blízko Törökszentmiklosu. 3. rota jela v čele s pěti tanky. Dostala to jako první. Během této akce poručík Fürbringer skončil za ruskou protitankovou přední linií a octl v ohnisku palby ze všech stran. Nicméně odrazil 34 vážných útoků.
Na konci října se prapor shromáždil v Cegled. Od 1. listopadu byly očekávané akce mezi Cegledem a Kecskemétem.