Tygry v akci
14. dubna 1943 rotu vedenou naporučíkem Oemerem naložili do vlaku. První zastavení bylo v Bogodukovu, asi 60 kilometrů na jih od Charkova. Knispel byl jako střelec Ripplova tanku. Bohužel první nepříjemnosti se vyskytly během cesty k přední linii, protože osazenstvo roty nebylo ideální. V rotě bylo pět štábních feldwéblů bez bojových zkušeností stejně jako velké množství nezkušených členů posádek jiných hodností. Nicméně tři zkušené posádky v rotě odmítli snášet nesmysly štábních feldwéblů na pozici, pro kterou nebyli kvalifikovaní. Byla zjednána náprava a pak vše zase běželo hladce.
Rota se skládala ze tří čet, každá se čtyřmi Tygry. Byl mezi nimi i velitelský tank a ten bylo nutné chránit. Avšak ztrátou řídícího tanku nebo smrtí velitele roty se akce nezastaví. Velitelský tank měl na věži číslo 100 a zástupce číslo 101. Kapitán Burmester velel rotě, když nadporučík Oemler byl přidělen k tomu k tomu, aby cvičil novou posádku Tygra.
Období v charkovské oblasti byla popsána Franz - Wilhelm Lochmannem, členem velitelské posádky: "Nadále jsme žili společně jako kolektiv. To velmi posilovalo pocit soudržnosti týmu. Každý člověk znal povahu ostatních do posledního detailu. Pečovali jsme o své zdraví. Měli dostatek dobrého jídla a bylo vždy něco k pítí. Byly propustky a každý, kdo chtěl mohl jít do opery v Charkově. Náš poklidný život byl přerušený jenom odvelením z Čuhujivu k Doněcku, který byl v přední linii. Tam jsme uskutečnili palbu pro zastřílení s novými tanky. Rotě byly poskytnuty letecké snímky ruských bunkrů, které uposloužily jako cíle. Každému tanku byl přiřazený jeho cíl, včetně přilehlých sektorů pozic pěšího pluku. Tank Feldwebela Ripplela dosáhl nejlepší výsledky. Není divu, protože za mířícím mechanismem tohoto Tygra seděl Kurt Knispel a on exceloval mezi ostatními střelci, kteří si se o takové střelbě mohli nechat zdát. Nikdo se nemohl rovnat Kurtovi. To jsme všichni tvrdili, k čertu, bez závisti. Byl to zvláštní dar, který ho činil schopným těchto výkonů."
Toto sdělení bylo obecně uznávané každou posádkou. S Knispelem jako střelcem byl Ripplův tygr nepřekonatelný. Rippl a Knispel se znali vzájemně hodně dlouho a svými schopnostmi se nevzájem doplňovali. Oba přišli z tankového výcvikového praporu v Sagan (Zaháň).
Předtím, než došlo k bojům, musel prapor absolvovat cvičení. Fingovaný, ve velkém měřítku vedený útok, proběhl během návštěvy japonských generálů pro následující záměry "Operace citadela." Cvičení bylo uskutečněné s vysokou hodnotou reality. Demonstrovalo úzkou koordinaci mezi různým armádním jednotkami a vojenským letectvem. 503. těžký tankový prapor, který byl jednu z předních jednotek, se nacházel velmi blízko prostoru náletů letadel Stuka, kdy každá nepřesnost v jejich bombardování mohla mít za následek pohromu. Nicméně, všechno se vydařilo.
Několik dní před začátkem "Citadela", očekávané německé ofensivy dostal prapor nového velící důstojníka. Byl jím kapitán Clemens-Heinrich hrabě von Kageneck, který měl velet 503. praporu v průběhu jeho nejúspěšnější historie.
Hauptmann Clemens-Heinrich Graf von Kageneck