Operace Citadela - doba největších Knispelových úspěchů
Kapitána Kagenecka potkala těsně před zahájením "Citadely" nepříznivá změna. Tři roty z jeho praporu byly přidělené jiným divizím. Očekávaná koncentrovaná síla celého praporu Tygrů byla narušena. Přiřazena k 7. tankové divizi, 1. rota vyrazila vpřed brzo ráno 5. července 1943. Most přes Doněck postavený ženisty byl ostřelován ruským dělostřelectvem a tak až odpoledne divize byla schopná ho přejít. Když tanky překonaly řeku tak po vyčištění ruského protitankového příkopu najely do nepřátelského otevřeného boku.
Tygry měli nést útok k nepříteli z boku 7. tankové divize. 7. tanková divize byl součástí Armádní skupiny Kempf (podle velitele Wernera Kempfa generála tankových jednotek Wehrmachtu) na jižním boku operace a měla za cíl zatlačit ruské oddíly poblíž Kurska, zničit nepřátelské síly uvnitř a postoupit vpřed přibližně 200 kilometrů. Bitva stala se nelítostným bojem, ve kterém Rudá armáda nakonec převzala iniciativu, když Hitler odvolal ofenzivu kvůli vylodění spojenců na Sicílii. Třetí den útoku jen čtyři z dvanácti tanků 1. roty byly ještě schopny boje. Dokonce velitelský tank byl zasažený sovětským dělostřeleckým granátem během přestávky na oddech. Celá posádka, postávající u tanku byla zraněna. Vogel a Uffz. Lochmann byli oba zraněni na zadnicích a měli být posláni přímo z polního obvaziště do nemocničního vlaku. Ale dvojice neměla v úmyslu vzdálit se z fronty. Místo toho oni popadli svoje věci, zamířily zpět do Belgorodu, a po několika dnech odpočinku byli zpátky u své roty.
Mapa operace Citadela
První nepřátelský tank, který Knispel dostal do svého zaměřovače byl T-34. Jeden výstřel byl dostačující k tomu, aby zničil nepřátelské vozidlo; 88-mm střela snadno pronikla čelním pancířem ruského tanku. Postup pokračoval sedmi vesnicemi. Díky generálovi Breithovi prapor byl opětovně spojený a tvořil část klínu německých obrněných jednotek 40 kilometrů širokého, který najel do nepřátelského boku. Tanky, kterým veleli Rippl a Rubbel, nazvané jednoduše Max a Moritz, se řítili vedle sebe. Čtvrtý den ofenzivy Kurt Knispel zničil sedm nepřátelských tanků. Střílel z pohybu stejně jako z velkých vzdáleností, ale výsledek byl vždy stejný: další nepřátelský zničený tank. V jednom případě narazili na skupinu 14 ruských tanků pohybujících se v opačném směru. Knispelův tank je ihned začal pronásledovat. Ostatní byli svědky jak Knispel ničil jeden tank za druhým. Když se tři T-34 obrátily, byli zničeny Rubbelovým tankem, který kryl Ripplova Tygra.
Každý den přinesl nové úspěchy pro Rippla a jeho posádku, ať v útocích nebo v postupu. V rychlých jízdách skrz vesnice, kde se nepřátelská tanky a protitanková děla skrývaly za chalupami a živými ploty, Knispel byl nesporným králem střelců. Byly to jedinečné zážitky, nejen pro Ripplovu posádku, ale pro Knispela samotného: s takovou zbraní byl prostě nepřekonatelný. Poslední den útoku bylo hodně těžkých bojů. Tanky se za přesunovaly úsvitu. Po několika kilometrovém postupu narazili na protitankové postavení, které rychle zničili. Jak postupovali dále Knispel spatřil skupinu tanků vpravo za keři a stromy. "Tři hodiny, 800 metrů, nepřátelské tanky!" "Kolik, Kurte?" volalá Rippl. "Asi deset," odpověděl Knispel. "Max pro Moritze, máme tady několik tanků pro vás, jeďte směrem k nám." "Motitz pro Maxe," odpověděl Rubbel, "už jedeme." Ripplův řidič již otočil Tigra; nabíječ měl založen náboj a další granáty měl připravené pro nepřátelskou skupinu tanků v úkrytu. Knispel se na sekundu podíval, proto aby si potvrdil jejich identitu a potom zavolal "stůj!" Řidič zastavil, Knispel zamířil na cíl a pak dělo zařvalo. Věž tanku T-34 odlétla. "Přímý zásah!" křičel Rippl k posádce. Ale Knispel a jeho nabíječ se již chystali střílet znovu. Dva další výstřely a dva další ruské tanky, které se odvážily přiblížit k Tigrům, zůstaly nehybné za stromy. "Max pro Moritze, my máme tři." "Moritz pro Maxe, nechejte některý pro nás!"
Knispel zničil dva další T-34 a Rubbelův tygr přidal dva další. Poslední T-34 se otočil "na patě" a s burácejícím motorem ujížděl pryč. Jak ujížděl, tak Knispel vystřelil na vzdálenost víc než 2,000 metrů; granát dopadl na nádrže na zádi a ruský tank se vznítil. Rippl a Knispel stříleli v tento den z každé pozice. Vysvobodili tanky kamarádů ze zoufalých situací, přivedli zpět posádky uvázlé v palbě a ukázali se být užitečnými v každé situaci.
Po osmi dnech útoků a ničivé palby, 503. těžký tankový prapor byl nyní zaměstnaný jako mobilní hasiči. To se stalo v okamžiku, kdy se sousední divize stáhla a lavina ruských tanků se cpala do vzniklé mezery. Když Kageneck dostal výzvu k tomu uzavřít vzniklou trhlinu, dal osm Tigrů dohromady. Mezi nimi byly tanky Max a Moritz. Tigři nejdříve postupovali rychle skrz bažinatou oblast. Za ní byl mírný, olšemi porostlý svah. Tanky se valily na vrchol a potom všichni viděli pěší pluk ustupovat zpět. Jeho středem jeli ruské tanky a pálily divoce na všechny strany po ustupujících skupinách pěšího pluku. "Srovnejte se, pozice čelně zprava na levo: První, druhý a třetí!" přikázal velitel praporu.
Dva tanky první čety jako první zahájily palbu. Jakmile se T-34 ocitly v dosahu palby, tak byly ničeny dalekonosnými kanony Tygrů. Knispel zničil tři T-34. Osm německých tanků zničilo celkem dvacet tanků T-34, prakticky zničili sovětskou tankovou jednotku. Pěší pluk měl čas na to znovu se seskupit a znovu se zapojit do obranné bojové linie.
14. července prapor dosáhl hlavní silnice Belgorod - Kursk se svými deseti posledními bojeschopnými Tygry. Bylo to deset dnů od zahájení útoku. Teď byli zpátky na místech, kde útok začal. Bez rozkazu se tanky opětovně pustily zpět do stepi, proto aby pomohly jiným ustupujícím německým jednotkám.
Kurt Knispel byl vždy při tom. Ripplův tank byl jediný, který se dostal k jednotce spojařů uvězněné v hořící vesnici. Tygr jako pastýř ochránil jednotku při ústupu zadržením tanků T-34. Několik nejvíce agresivních sovětských tanků bylo zničeno.
Sovětský legendární tank T-34