Česká republika je v péči o válečné hroby vázána mezinárodními smlouvami

   Česká republika je v péči o válečné hroby vázána mezinárodními smlouvami. Na mnohostranné úrovni se jedná zejména o mezinárodněprávní normy pro případ ozbrojených konfliktů - především Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 na ochranu obětí války a Dodatkový protokol k těmto úmluvám o ochraně obětí mezinárodních konfliktů z 8. června 1977. Tyto dokumenty stanoví povinnost států respektovat a udržovat válečné hroby, dále umožnit repatriaci ostatků, zabezpečit přístup k hrobům, označit je a evidovat.

   Obdobné závazky jsou pak obsaženy i v některých dvoustranných mezinárodních smlouvách rámcového (Rakousko, Německo, Ukrajina, Rusko a Itálie) nebo speciálního charakteru (Slovensko, Rusko, Slovinsko a Velká Británie).

    Lidový spolek péče o válečné hroby Kassel. Tento německý spolek funguje jako humanitární organizace, která je pověřena vyhledáváním hrobů německých vojáků v cizině. Zajišťuje jejich exhumaci a nové uložení ostatků na vojenských hřbitovech. Zároveň se stará i o údržbu těchto hrobů. „Lidový spolek má v současnosti přes 1,3 milionu členů a přispěvatelů a pečuje o více než 640 válečných pohřebišť ve více než 42 státech, kde je pohřbeno 1,7 milionu válečných obětí. Na jeho činnosti se podílí téměř 13 tisíc dobrovolníků a kolem 560 profesionálních spolupracovníků,“ přibližuje Igor Nachtigall, pověřený zástupce spolku pro Českou republiku.

Lidový spolek péče o válečné hroby vznikl už v roce 1919, konkrétně 16. prosince. Byl to dobrovolný spolek, který založili pozůstalí vojáků. Starali se o jeho fungování a tak to trvá dodnes. Velké množství válečných hrobů se podařilo vybudovat už ve třicátých letech minulého století. Poté jeho činnost zkomplikovala druhá světová válka. Obnovena byla až po roce 1946, kdy se ve velmi krátkém čase podařilo zahájit výstavbu více než 400 válečných pohřebišť na území Německa. Od roku 1954 se spolek zabývá vyhledáváním padlých německých vojáků i v zahraničí. Počet neidentifikovaných hrobů německých vojáků v České republice se odhaduje na sto tisíc.

   Nalezené ostatky jsou pohřbívány na centrálních hřbitovech. Například v Jihlavě, Brně nebo Mariánských Lázních. Tam už má každý kříž. Pokud se nepodaří přesně identifikovat, kterému vojákovi ostatky patří, tak se pohřbívají společně a na jednom kříži je pak více jmen.

I naše republika má podobný spolek, který pátrá po našich vojácích pohřbených v zahraničí. Je to dáno tím, že se v roce 1949 Ženevskou konvencí každý stát zavázal, že se bude starat o padlé všech armád na svém území. A v roce 1992 podepsala tehdejší ČSFR se SRN smlouvu, ve které bylo stanoveno i to, že hroby československých, respektive německých obětí válek a panování násilí, které se nacházejí na území obou států, mají právní ochranu a budou zachovány a bude umožněna jejich registrace a péče o ně. Co se týče našich vojáků padlých v zahraničí, tak naše české legie bojovaly například v Rusku. V republice tedy existuje podobný spolek nadšenců, kteří ve spolupráci s ministerstvem obrany jezdí do Ruska a snaží se tam vyhledat místa, kde jsou naši vojáci pochováni. A samozřejmě hřbitov našich vojáků, letců z druhé světové války, je v Anglii. I na německém území je několik hrobů českých vojáků. I tam se obce o pomníky starají a udržují je.         Garantem všeho je ministerstvo obrany, které má vojenské hroby na starosti.