11.-12. května 1945
Hustě zalesněné kopce jsou stále více strmější. Náš postup se stal obtížnější od té doby, co jsme se vyhnuli rovným cestám v lese. Někdy během noci jsme vběhli do křižovatky s naší cestou. Američané hlídkovali dobře. Stříleli jako blázni do křovinatého porostu, ale sami se do něj neodvážili. Obrněná auta jezdila sem a tam po cestě a prohledávaly tmu světlomety. My jsme přecházeli přes cestu jednotlivě v příhodných okamžicích. Pochod pokračoval přes stále vyšší kopce a dobrý kus jsme šly i za dne. Kde lesy byly řidší, bylo možno zahlédnout četné jiné skupiny německých vojáků spěchající k jihozápadu.
V nejbližším okolí Dreisesselbergu (Třístoličník 1.311 m) jsme se setkali s další skupinou příslušníků praporu, ale brzo jsme se znovu oddělili. Bez odpočinku jsme vydrželi pochodovat a za soumraku nám cestu zkřížil cestu americký hlídkový doprovod, s množstvím U.S. vozidel. Mezi nimi i německý lékařský oddíl a vozidla s německými vězni. V příznivém okamžiku jsem otevřel dveře německého lékařského vozidla, které zastavilo. Pokud by to bylo možné, chtěl jsem informace o cestě. Zíral jsem přímo do tváře nějakého černého seržanta, který eskortoval vozidlo. Rychle jsem zabouchl dveře a rychle jsme zmizeli do temnoty.
Následujíce kompas, naše cesta vedla přes hustě zalesněný hřeben. Pak nezalesněná půda klesala před námi do mlhou naplněného údolí. V mlze jsme spadli přes několik kamenitých teras na svazích. Pak po 200 metrech přes močálovitou zem jsme přišli k hrázi, po které vedla dlážděná cesta. Byla to hráz na Vltavě, za kterou následovalo další americké blokační pásmo. Americká vozidla hlídala v pravidelných intervalech, ale mlha omezovala jejich rozhled.
Vyhnuli jsme se hrázi a snažili se svázat dohromady několik kusů dřeva a udělat nějaký vor, když několik Landser (zastaralé hovorové slovo pro vojáky nižších hodností) vyšlo z mlhy. Asi o 200 metrů dále objevili loď, ale bylo ji nutné stáhnout po břehu. To vyžadovalo přinejmenším třicet lidí. Zvládli jsme to naší spojenou silou, včetně dvou Wehrmachthelferinnen [žen ve vojenské službě]. Využili jsme krátké pauzy hned po projetí amerického vozidla po hrázi a pak jsme strkali loď do vody. Rychle jsme překonali vodu. Dva lidé pak vzali loď zpět přes řeku pro další použití.
Překonali jsme další vyvýšení, pak dvoukolejnou železniční dráhu s několika železničními budovami s americkými strážemi. Potom jsme postupovali strmě nahoru do kopců Českého lesa. Mlha pomohla hodně lidem.
Po krátkém odpočinku v kopcích jsme se vlekli kupředu skrz na skrz vysílení. (Mělo by být zmíněné, že to bylo hned po dni, ve kterém jsme přešli Třístoličník!). Musel jsem na víc jiné povzbuzovat a pobízet k dalšímu úsilí. Následující noc jsme na hřebenu narazili na turistickou cestu, která se křížila s naší cestou. Ohromný balvan s "C" na jedné straně a "D" na druhé dokazoval, že jsme dosáhli Německo - Československé hranice! S obnovenou energií jsme začali sestupovat do Bavorska, ačkoli se před námi rýsovalo ještě několik linií horských hřebenů. Jak slunce vyšlo, tak jsme zastavili na odpočinek - teď na německé půdě - a ležel jsem na zemi vyčerpaný a spal po několik hodin.