V SOVĚTSKÉM ZAJETÍ - TÁBOR NEU-BISTRITZ, ČESKOSLOVENSKO (15. -31. KVĚTEN 1945)
Kousek lesa blízko města Neu-Bistritz (Nová Bystřice) byl zabrán sovětskými vojenskými jednotkami. Nebyly tam žádné ubytovny. Žili jsme ve stanech a v úkrytech, které jsme si sami udělali a na náklaďácích, které nám byly ponechány. Také jsme měli dovoleno ponechat si polní kuchyně. Sověti nám poskytli jídlo, ačkoli ne v adekvátních množstvích.
Členové praporu se drželi. Ustavili jsme naši vlastní "administrativu", pečovali o nemocné a zraněné, stýkali se spolu a snažili se udržet duchovní a tělesné zdraví. Otřes z uvěznění a nedodržení slova U.S. vojáků předáním nás sovětům, který deprimoval každého z nás, byl poněkud kompenzován soudržností uvnitř rot. Ještě bylo možné mluvit o vojenské organizaci, které nyní měla cíl vrátit se v dobrém zdraví do mateřské země. Sověti měli na tom podíl v tom, že nám ustavičně slibovali, že se vrátíme brzo domů. Nikdo tomu úplně věřil, ale lpěli jsme na pozitivních věcech, které jsme slyšeli.
Poprvé jsme poznali příděly důstojníků v tomto táboře. V sovětské armádě důstojníci dostávali lepší příděly než poddůstojnický personál a vojáci. To platilo také pro německé důstojníky. Dostali jsme více cukru a tabáku a také nějaké máslo. Důstojníci všemi hlasy se rozhodli dát extra příděly nemocným a zraněným.
Sověti byli zřídka viděni v táboře. Dokončili registraci zajatců. Zaznamenali individuální podrobnosti a lokality propuštění. Prozatím zůstávali sovětští vojáci určení pro ostrahu. Uplynulo asi čtrnáct dnů a došlo k prvnímu nástupu jednotek. Lékařská prohlídka měla určit schopnost každého jednotlivce pro transport. První transport měl mít asi 1,200 až 2,000 lidí, včetně asi 100 důstojníků. Náš prapor byl určen celý do tohoto transportu.