Ústup - obrana
Poslední německá ofenziva selhala. Ukázalo se, že Rudá armáda také připravovala ofenzivu a prodlení i odklady německého veleni dali sovětům příležitost připravit obranu a povolání rezerv, které nakonec otočily situaci. Sovětské hlavní vojenské velitelství si bylo vědomo německých plánů týkajících se Kurského oblouku do takových detailů, že znalo i průběžné změny a přesuny termínů. Bylo informováno i o posledním a definitivním termínu s takovým předstihem, že byl zcela vyloučen jakýkoliv moment překvapení hrající ve prospěch Německa.
Tygr se v bojích osvědčil, ale tanků bylo příliš málo. Počet Tygrů zničených sověty daleko překonal celkový počet vyrobených. Jediní úspěšní Tygři v akci u Kurska byly z 503. těžkého tankového praporu na jižní pozici a 505. praporu na severu.
Ve dvanácti dnech akce během Kurské ofenzivy Rippl a jeho posádka zničili 27 nepřátelských tanků. Desátník Knispel byl jako střelec za všemi úspěchy. Byl oceněný Železným křížem první třídy a brzo nato byl povýšený na četaře.
"Operace citadela" však přinesla 503. těžkému tankovému praporu mnoho těžkých ztrát. Nadporučík Scherf, velitel 3. roty, byl zraněný a neschopen další služby. Poručík Weinert byl zabitý a o několik dní později poručík baron von Rosen byl zraněn. Jedenáct mužů I. roty padlo v bitvě; hodně bylo zraněných, ale zůstalo u roty. Za úspěšné vedení útoků byl 4. srpna 1943 kapitán Clemens hrabě Kageneck vyznamenán Rytířským křížem.
Rytířský kříž Železného kříže (něm. Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes) je německé vyznamenání, které zřídil v září 1939 Adolf Hitler.
Kursk udělal Kurtu Knispelovi, i bez vyznamenání, jméno nejen v praporu, ale také v celém III. tankovém sboru. Německé stahování bojových jednotek začalo 16. července 1943. Sověti spustili protiofenzivu. Úsilí praporu bylo v první řadě zaměřené na doprovod pěšího pluku, aby nebyl obklíčen nepřátelskými tanky. Prapor jako jednotka neprováděl vlastní akce, místo toho jednotlivé roty a čety byly přiděleny různým jednotkám.
Jednou Fegeleinova SS-brigáda byla obklíčena masou nepřátelských obrněných jednotek. Četař Rubbel byl v bojovém postavení blízko u Ripplova tygra s Knispelem jako střelcem. Ostatní tanky byly ještě příliš daleko vzadu mimo rádiový dosah. Občas byl slyšet v dálce výstřel z "osmdesátosmičky" tygra. Jejich Tygry zastavily dotěrné nepřátelské tanky. Potom ustupovali zpět. Druhý den ráno přijeli k dřevěnému mostu přes malý vodní tok. Vypadalo to, že by mohl unést váhu Tygra. Rubbel přes most projel, ale když Ripplův tank vjel na most, ten se probořil. Za pomoci tanku, který už stál na druhé straně, byl Tygr vytažen. Poslední dva Tygři zadržovali nepřítele svými 88-mm dlouhými kanóny.
Ubývalo dalších masivních útoků nepřítele; Rudá armáda byla také vyčerpaná. Akce praporu se stávaly stále více rozptýlenými, ale jak se objevili dva nebo tři Tygři tak se T-34 držely zpátky. Ruské velení vydalo rozkaz pro své tanky nevyhledávat souboje s Tygry.
Když jednou Rubbel a Rippl byli přinuceni se stáhnout, aby se vyhnuli obklíčení, velitel pluku je obvinil, že selhali při pokusu zachránit třetí uvázlý tank.
"Takové řeči o nás si nenechám líbit" prohlásil Knispel rozhořčeně. "My jsme neopustili náš tank záměrně, musíme to napravit, pokud to vůbec bude možné."
"Máš pravdu, Kurte," souhlasil Rippl a Rubbel.
Věc byla uzavřena. Pod těžkou palbou nepřátelských protitankových děl dva Tygry popojeli dopředu 200 metrů od sebe a stříleli trhací granáty za jízdy a vyřídili několik protitankových děl, ale nemohli se vyhnout zásahům. Granáty se však odrážely od věží jejich tanků. Ze vzdálenosti 1 500 metrů Knispel provedl to, co musel udělat. Zničil německý tank, který byl opuštěný jeho posádkou a zabránil tak, aby se stal kořistí nepřátel. Když se vrátili a podali své hlášení, tak byli hrozně kritizovaní velitelem pluku za zničení tohoto tanku. Rippl a jeho posádka byli pokáráni. A znovu to byl četeř Knispel, muž, který již zničil více než 50 nepřátelských tanků a byl vyznamenán Panzer Assault Badge ve stříbře, který promluvil nahlas na jejich obranu: "Chtěl bych informovat pana plukovníka, že tento tank byl opuštěný jeho vlastní posádkou a ne námi. Zkoušeli všechno pro to, abychom ho dostali zpět. To se však ukázalo být nemožné a mohlo by to skončil ztrátou našich dvou Tygrů. Proto jsme museli tank zničit a zabránit tak Rusům, aby nepadl do jejich rukou."
Poněkud uklidněný plukovník řekl. "No tak tedy dobrá, můžete odejít."
Když obě posádka odešly, velitel pluku se obrátil ke svému pobočníkovi a zeptal se, "Kdo byl ten tmavovlasý podůstojník se Železným křížem první třídy?"
"To byl Knispel z 503. těžkého tankového praporu, pane," odpověděl nadporučík.
"Zatracený chlapík, kdo to je u čerta. Podle řeči to musí být Berlíňan."
"Ne pane, Knispel přichází z východních Sudet."
"Zapomeňme na to, to nevadí. Ale ten chlapík mě,k čertu, překvapil!"
Nebylo už další obvinění a oba tanky nakonec pomohli pěšímu pluku z jeho nepříznivé situace.