Nový tank Josef Stalin a ústupové boje v Maďarsku
1. listopadu 1944 se v Maďarsku v boji poprvé objevil nový tank Josef Stalin, tank vyzbrojený 122-mm zbraní; touto byly německé královské tygry ničeny.
IS 2 z roku1944 postrach německých Tygrů
IS (též JS či Josif Stalin) je označení řady sovětských těžkých tanků, která byla pojmenována po Stalinovi. Do výzbroje Rudé armády začaly být tyto stroje zařazovány v roce 1943 jakožto náhrada za zastaralé a pro další vývoj neperspektivní tanky řady KV. Byly odpovědí na německé tanky typu Tiger a Panther a to v mnoha ohledech velmi povedenou. Spolu s americkým tankem Pershing M26 předčily německé tanky.
Americký těžký tank Pershing M26
Během dalších dnů a týdnů, které následovaly, Knispel skóroval dalšími úspěchy proti ruským tankům. V některých případech jeho zásahy byly ze vzdálenosti až do 3,000 metrů. Seznam jeho vítězství se stával delším a delším a Knispel by brzo dosáhl počtu 200 zničených nepřátelských tanků. Kapitán Fromme musel opustit prapor v polovině prosince. Kapitán von Dienst-Körber převzal velení praporu, který v té době byl v oblasti jezera Balaton. Prapor měl usilovat o to, aby zlikvidoval nebezpečné ruské předmostí okolo Dunaje. V jednom případě Knispel vyrazil k předmostí a zničil několik protitankových děl, pozici pěšího pluku a tři tanky. Udělal tak prostor pro následující pancéřové granátníky (německá motorizovaná pěchota).
Tankovému sboru Feldherrnhalle velelo OKH (Oberkommando des Heeres - vrchní velitelství armády). Feldherrnhalle bojoval v Maďarsku, zapojil se do bitvy o Budapešť, kde utrpěl těžké ztráty. 19. prosince 1944 503. těžký tankový prapor byl začleněn do tohoto sboru. Formálně se stal "Těžkým tankovým praporem Feldherrnhalle" ale nikdo tento název nepoužíval. A tak pokračoval 503. těžký tankový prapor jako předtím.
Prapor byl opětovně spojený s Dr. Bäkem, který byl jmenovaný velitelem 2. tankové divize Feldherrnhalle. 9. ledna 1945 prapor provedl zteč jako součást 23. tankové divize. Poručík Piepgras velel čtyřem tankům 1. roty. V boji bylo zničeno sedm nepřátelských tanků z čehož dva byly přičteny Knisplovi. Na konci ledna uprostřed těžké metelice, Tygry byly poslány proti postupujícím nepřátelským tankům. Padesát jich bylo ohlášeno jižně od Gyula. 1. února tři postupujicí Tygry vedené poručíkem Piepgrasem se postavily nepříteli. Po zničení nepřátelského tanku, velitelský tygr praporu se stal se cílem asi dvaceti dalších T-34. Zasažen několikrát do podvozku byl Tygr byl znehybněn. V palbě kapitán von Diest-Körber opustil tank, aby odstranil zničené kolo, které znemožnilo tanku pokračovat v jízdě. Poručík Otto Beyer z 2. roty těžkého tankového praporu "Feldherrnhalle" zde získal Německý kříž ve zlatě. Celkem bylo zničeno v tomto dni 17 nepřátelských tanků a děl. Tři byly přičteny Knisplovi.
13. února 1945 se prapor přesunul do Csuz, kde následoval několikadenní odpočinek. Knispel sehnal někde víno a byl večírek. Teprve 17. února se prapor přesunul do územní severně od Kürt. Vrátilo se několik opravených tanků, zvyšující sílu praporu na 22 Tygrů. Nepřátelská protitanková děla a miny způsobily první oběti. Kapitán von Diest-Körber byl zraněný při přejíždění nepřátelských protitankových příkopů. Poručík Heerlein dočasně velel praporu než se dostavil velitel zásobovací roty, Kapitán Wiegand, který převzal velení praporu. Zahájený noční útok byl doveden k úspěšnému konci; celé předmostí řeky bylo vyčištěno od Rusů.
Kapitán Nordewin von Diest-Koerber
Na konci března 1945 se von Diest-Körber vrátil z nemocnice i přes stanovisko lékařů, kteří návrat ještě nedoporučovali. Bylo hrozně blátivé období. Prapor se přesunul do postavení v Csuz. 7. března se prapor přesunul do Verebély (Vráble), 15 kilometrů za hlavním pásmem obrany. Odtud bylo provedeno několik slabých útoků. Večer 22. března 1. rota uspořádala divoký večírek. Kurt Knispel byl jedním z nejveselejších. Jeho optimismus byl nakažlivý. Bylo to jako v dávných dobách, kdy nikdo ani netušil, že mladík v jejich středu bude nejúspěšnějším zabijákem tanků v německé armádě.
O tři dny později začala ruská ofenziva. Rusové překročili Dunaj na několika místech a vybudovali předmostí. V noci 27. března byl poručík Führlinger zabitý střepinami z explodujícího dělostřeleckého granátu u Vrábel. Tanky Tiger II, které byly doposud velmi úspěšné, musely ustoupit ze svých pozic blízko Nitry. Posledních osm z deseti Tygrů zaujalo obranné postavení. Za boje se pak německé síly stále stahovaly až do 13. dubna 1945.
5. dubna 1945 byl prapor poslaný do oblasti 357. pěší divize k tomu, aby pomohl divizi vytvořit novou obrannou linii. 19. dubna tam bylo několik ostrých střetnutí se sovětskými tanky, které se pokoušely obejít německé pozice. Tam Kurt Knispel zažil něco jako svou labutí píseň, protože on odpovídal za čtyři ze třinácti zničených nepřátelských tanků. Boj zesílil 21. dubna a Knispel zničil čtyři tanky a tři protitanková děla. Jeho tank byl jedním z pěti Tygrů praporu, které ještě byly schopné boje. Tato malá bojová skupina byla spojená s třemi opravenými Tygry z dílen. Velká ruská tanková skupina s motorizovanou pěchotou prorazila frontu a výsledkem byla poslední tanková bitva války. Deset nepřátelských tanků udeřilo. Protiútok tanků vedl Knispel v jeho Tygru II. Přiblížil se malé skupině nepřátelských tanků a zničil tři.
Následující úspěch tanky získaly u Laa an der Thaya. Rusové se snažili obejít město Laa an der Thaya, ale narazili na Němce paradoxně opevněněné v československých opevněních proti nim budovaných před válkou. Kvůli dobře opevněným Němcům a mostu s náložemi nebylo možné zde řeku Dyji překročit. Proto se ruské tanky v brzkých dopoledních hodinách ve zbytcích mlhy, která je částečně kryla, obrátily nazpět k Laa, kde na ně ale u Mitterhofu čekali královské tygry Pz Abt.503 podplukovníka von Dienst-Körbera. Německý ranní průzkum totiž v prostoru mezi samotami Ruhhof a Rothenseehof odhalil stopy po pásech T34.
Královské tygry von Dienst-Körbera byly na Mitterhofu postavené tak, že mířili do prostoru, kterým byla výseč přibližně mezi Hraběticemi a Alt-Prerau. Cíle střelby jim pomáhal určovat pozorováním z vikýře sýpky sám podplukovník von Dienst-Körber. Chtěl využít trajektorie letu granátů pro větší pravděpodobnost zásahů ruských tanků. Jednomu z Tygrů velel šikovatel Kleiner, který bojoval s von Dienst-Körberem u Leningradu. Poručík Linkenbach byl těžce zraněný a byl navržen na vyznamenání Rytířským křížem.