Nová zbraň a nová jednotka
Když se Kurt Knispel znovu vrátil do Putlosu na konci ledna 1943, už skutečně na něho čekal šampion pro další průběh války - tank Tygr I. Během praktického výcviku s novým tankem zjistil, že byly překonány všechny zprávy, které o tomto tanku slyšel. Razantní síla nové zbraně a jeho fantastický zaměřovací systém kombinovaný s vysokorychlostním mechanizmem otáčení věže umožňoval posádce plnit náročné bojové úkoly. Výsledky ostrých střeleb prokázaly, že mají v rukou zbraň, která převyšeje schopnosti každého tanku, který doposud poznali.
Posádky se musela učit nové taktice. Poprvé bylo možné napadat nepřátelské tanky z velké vzdálenosti. Pak následoval rychlý postup vpřed a následující útok. Posádky opakovaly útoky stále znovu. Postavení Tygrů na obou bocích klínu tankové formace bylo určeno k tomu, aby dělali rychlá zastavení s palbou na nepřítele ze vzdáleností 2 000 metrů a větší, které mu způsobuje počáteční ztráty a tak odvádí jeho pozornost na střed útoku a dává tak možnost následného hromadného hlavního útoku. Bylo možné střílet na velkou dálku. Dokonce zasáhnout cíl s téměř plochou dráhou střelami 88-mm děla tanku. To bylo něco především pro schopnosti Kurta Knispela.
Ještě jednou Alfréd Rubbel: "Tady můj přítel Kurt Knispel dokázal, že měl nejen přesnou mušku, ale také byl schopen trojrozměrného vidění. To mu dovolilo později vyjít vítězně ze stovek bojů."
Na Kavkaze, kde hlavní rolí tanků byly rychlé nájezdy, bylo málo bojů tank proti tanku. Dokud Rudá armáda neútočila, její přibývající tankové jednotky měli za úkol zastavit útoky nepřátelských tanků. V letech1943 až 1944 byly boje tank-versus-tank primární rolí německých tanků. Ale nájezdy skončily. Následovaly měsíce dlouhého ústupu německých vojsk pronásledovaných silnými nepřátelskými formacemi tanků. Knispel do té doby zničil dvanáct nepřátelských tanků a byl nositelem vyznamenání Panzerkampfabzeichen in Bronze.
Panzerkampfabzeichen in Bronze (bronzový odznak za vítězné tankové bitvy
Kádrová skupina 9. roty 4. tankového pluku po rozkazu kapitána Schoberta natoupila cestu do Německa.
Velitelé tanků 503. těžkého pancéřového praporu v září 1943. Z dvanácti velitelů přežili jenom tři válku. Knispel je třetí zleva vzadu.
Vojáci z 9. roty odcestovali domů z oblasti Ordžokinidze o vánocích 1942. Odešla skupina mužů 29. obrněného pluku. Čtyři Němci z jihu, Rakušan a vojáci ze Sudet a 29 Němců ze severního Německa. Všichni z nich měli za sebou 18 měsíců bojů v Rusku. Velitelem nově vytvořeného 503. těžkého tankového praporu byl nadporučík Oehmler.
Skupina mužů byla odeslaná do 500. tankového praporu v Paderbornu (město v sevrozápadním Německu). Ve skupině vedené Oberfeldweblem Fendesackem byl i Kurt Knispel. Stali se 1. rotou 503. těžkého tankového praporu.
Veliteli pěti Tigrů byli Oberfeldwebel Fendesack, Fw. Petzka, Fw. Rippl, Uffz. Rubbel a Uffz. Hermann Seidel. Tyto zkušení velitelé byli přiděleni třem četám první roty. Rubbel v první četě. Poručík Jammerat byl velitelem tanku č.114 a jeho střelec byl Walter Junge, řidičem Walter Eschrich, radistou Alfréd Peuker a nabíječem Johann Stromer.