Incident v Krakově
Když transport přijel do Krakova byl vlak opět odstaven na vedlejší kolej. Všichni čekali hodiny na to, kdy znovu pojedou. Mezi tím se tam stane něco, co ukážel Knispelovi povahové vlastnosti v celé šíři. Kurt Knispel a jeho přítel Alfréd Rubbel seděli na jednom z tanků. Knispel, díky svému bystrému zraku, náhle koutkem oka zahlédl dvě postavy. Byly asi sto metrů daleko. Postava vpředu měla pruhovaný trestanecký oblek. Muž za ním armádní polní uniformu. Trestanec se zastavil, voják ho udeřil pažbou pušky a potom ho kopancem pobídl k dalšímu pohybu. Nebylo možné zjistit, zda muž v uniformě byl strážný koncentračního tábora nebo příslušník místního vojska.
Alfréd Rubbel slyšel svého přítele tiše procedit mezi zuby: "Zatraceně, chystám se toho chlapíka srovnat."
"Dej pozor, Kurte! On nás může dostat do problémů", varoval opatrnější Rubbel.
"Neměj obavy. Nemohu se na to dívat a držet hubu." Knispel seskočil z tanku a šel směrem k dvěma postavám. Jak šel, vytáhl pistoli ze své náprsní kapsy, kde ji tankisté vždy nosili, aby se vyhnuli případným potížím při vylézání z tanku. Ukázal ji vojákovi, který právě dal vyčerpanému vězni další kopanec.
"Nechej toho, ty pse!" zakřičel Knispel zuřivě.
Voják, který byl starší než Knispel, opáčil rozlobeně: "Co chceš, ty zarostlý závozníku?"
Kurt Knispel
"To ti brzo ukážu!" zařval Knispel, plný vzteku a hleděl na vychrtlého vězně a jeho hubený obličej. Knispel udeřil vojáka pěstí. Voják pozvedl pušku a Knispel mu ji vykroutil z rukou. Rozmáchl se a přerazil ji o kolejnici. Pak vojákovi nakopal zadek.
Zatímco Knispel, ještě rudý vztekem se vrátil ke svému tanku, voják sebral co zbylo z jeho zbraně a odešel s vězněm bez dalšího týrání. Knispel nikdy nezapomenul na pohled toho vězně. Byl vidět hluboký vděk v jeho tváři. Nebylo však nikoho, kdo by vězně později chránil.
Informace o incidentu se roznesla. Dokonce velitel praporu, který byl informován, to schválil. Alfréd Rubbel napsal: "Naše úcta ke Kurtovi Knispelovi po icidentu vzrostla, dokonce víc než pro jeho vojenské úspěchy, které byly značné. Ale v této situaci Knispel ukázal téměř sebevražednou občanskou odvahu a poučil vojenskou stráž o slušném chování. Navíc nás zahanbil, protože jsme sledovali příhodu a nijak jsme nezasáhli."
Když Knispel lezl na tank tak se usmíval. "Nemyslel jsem na to, že mohu vězni způsobit nějaké další nepříjemnosti" řekl, "ale rozhněvalo mne to."
"Můžeme si jen představit, co se stane tomu vězni," řekl Rubbel na závěr incidentu.
Tím ovšem událost neskončila. Vlak pokračoval v cestě a na příští stanici byl navštíven vojáky vojenské policie. Hledali vojáka "s tmavými vlasy a asi jeden a třičtvrtě metru vysokého."
"Jestli míníte odvést mi vojáka, pak jeden v vás musí zůstat zde a sednout si do tanku," žertoval velitele roty. A když "silniční vrány" (armádní slang pro vojenské policejní oddíly) chtěly splnit svoji hrozbu, velitel výtáhl pistoli. "V tomto vlaku jsem velitelem já! Každý kdo do něho vstoupí bez mého souhlasu, bude zastřelen!"
Vojenská policie se stáhla. Nikdy více o případu neslyšeli. Zřejmě policie byla chytrá dost na to, aby oznámila, že muž, kterého hledají nebyl v tomto vlaku.